Očista není očistec: Den nultý

V létě loňského roku se mi změnil svět. Můj svět se totiž, pokud jste to ještě nepochopili, z velké části točí kolem jídla. (Poslední dobou se například všechny naše výlety jen tak mimochodem stávají gastrovýlety. Prostě někam jdeme nebo jedeme a kromě toho, že si užíváme přírodu/památky/město/moře (nehodící se škrtněte), zajímá nás, co mají dobrého, ne-li nejlepšího.)

Ale abych moc neodbočovala: Loni na jaře, s BMI indexem za hranicí nadváhy, špatnou pletí, s minimem energie, návaly zlosti a kily, která ani přes hodiny cvičení a pohybu obecně nešla dolů, jsem dorazila k paní doktorce Elekové (kterou tímto vřele doporučuju) s dotazem, jestli je opravdu nutné čekat, až mi přestane pod náporem protilátek fungovat štítná žláza, jak tvrdí endokrinolog, nebo jestli se s tím náhodou nedá něco dělat. Přece se ty protilátky netvoří jen tak, ne?

U paní doktorky se taky všechno točí kolem jídla. Alespoň mám ten pocit. Po rychlé kontrole, co jím (no, přeci samý zdravý věci: chleba se sýrem, těstoviny, zeleninu a pečivo, zase chleba, občas maso), bylo jí – a najednou i mně – jasné, že s mým jídelníčkem je něco zásadně v nepořádku.

Co s tím?

Začít úplně od začátku.

Třeba u doporučené literatury. Jak „čistě“ jíst se dočtete v tlusté bichli Nourishing Traditions: The Cookbook That Challenges Politically Correct Nutrition and the Diet Dictocrats od Sally Fallon. Najdete tu recepty, stručné a jasné informace, proč to které jídlo pomáhá nebo škodí a plno dalšího. Jak si jídlo užívat se pak dočtete u Mireille Guilian v knížce Francouzky netloustnou – nebo můžete zkusit vařit a jíst přímo jako ony podle Francouzky netloustnou: Kuchařka (doporučuju koupit jen kuchařku, kde je i základní vyprávění z první knížky).

Nu, pojala jsem to vědecky a začetla se. Ořechy jsou významným zdrojem bílkovin? A luštěniny taky??? A bílkovin se nedá přejíst? Dozvěděla jsem se plno věcí, které mi – byť to zní jako klišé – otevřely docela nový pohled na jídlo.

Po vědecké části začala praxe. Podle plánu, který jsem od paní doktorky dostala, jsem na 4 týdny vypustila:

·         Cukr

·         Mouku

·         Obilniny s lepkem

·         Všechna nezdravá „éčka“

·         Uzeniny

·         Mléko a mléčné výrobky

·         Vejce

·         Alkohol

·         Kofein a tein

A to je jen výčet věcí, u kterých na první pohled (nebo na druhý v případě éček) víte, že je jíte. Pak jsou to takové záludnosti, jako fruktózový sirup, umělá sladidla (aspartame, sacharin, sukralóza, acesulfam-K), cukrové alkoholy (manitol, sorbitol, lactitol, xylitol, maltitol apod.), ztužené a rafinované tuky a oleje, no, a to je v základu asi všechno. Stačí?

Jaký je první výsledek?

První týden strávíte v obchodě s potravinami dvakrát více času než běžně, protože začnete důkladně pročítat všechny etikety. (Ano, blokujete uličky a ostatní kolem vás chodí a funí, že jim překážíte.) Zjistíte, že aditiva jsou všude. Když už se něco tváří zdravě, vsaďte se, že to má v sobě alespoň fruktózový (glukózo-fruktózový) sirup nebo přidaný cukr. Možná s překvapením zjistíte, že obyčejné věci (jako třeba levná hořčice) jsou kolikrát co do složení kvalitnější než jejich dražší a hezky vypadající sourozenci.

Od druhého týdne prolítnete už obchod rychlostí blesku, protože víte, že kromě regálu s ovocem, zeleninou a masem nemá vůbec cenu se kdekoli zdržovat.

Mnohem zajímavější ale je, co pozorujete na sobě.

A tím se konečně dostávám k tomu, proč jsme teď tady a spolu.

I když jsem loni začala jíst jinak a mnohem lépe, čas od času jsem si neodpustila tu nějakou sladkost, nebo dokonce bagetu, pařížský salát, nakládaný hermelín, prostě pěknou „prasárničku“. Poslední dobou toho ale bylo víc než dost a ručička váhy, která se za uplynulý rok usadila na celkem rozumné hodnotě, se pomalu zase začala šinout doleva, pleť se začala bouřit a tak vůbec jsem začala mít pocit, že takhle by to vypadat nemělo. Po několika měsících přemlouvání (k jarnímu detoxu, k letnímu, k předsvatebnímu) jsem se propracovala až k sestřině svatbě, tam do sebe naposled (a naschvál!) nacpala všechno, co bych neměla, a řekla si TAK DOST!

A protože mě baví si číst postřehy jiných detoxikářů a vůbec všech pošuků, kteří začali jíst jinak, řekla jsem si, že se taky podělím.

Z toho prvního, zásadního a zatím posledního detoxu si totiž jen pamatuju, že tělo upadlo do bezcukrového šoku. Ne, že bych jedla tolik sladkého, ale jak jsem už naznačila, sacharidů jsem jedla víc než dost. Být najednou bez chleba bylo šílený. Tři dny jsem měla hlad. V jednom kuse. Najedla jsem se a měla jsem hlad. Rvala jsem do sebe oříšky a mandle po hrstech, jen abych měla pocit, že nahrazuju milovanej chleba. Šli jsme na procházku a měla jsem pocit, že se moje tělo sžírá zevnitř, potila jsem se, chodila jak tělo bez duše, nemohla jsem vyšlápnout malej kopeček, hrůza a děs. V tu chvíli to byl tak trochu očistec.

První tři dny ale přešly a pak to najednou začalo být fajn. Nevím kdy (rozhodně ne po třech dnech), ale začala jsem rychle hubnout. Rozjasnila se mi pleť. Začala jsem mít plno energie a začala jsem běhat (a to jsem, prosím, běhání vždycky z hloubi srdce nesnášela!), a to tak vydatně, že jsem si vyběhala zánět šlachy v kotníku. No, s ničím se to nemá přehánět.

Bylo tam ale plno jiných, drobných postřehů, jako když vám najednou začne zelenina připadat opravdu sladká, zlepší se vám chuť a čich… a ty jsem si nikde nepoznamenala.

Takže tentokrát to vezmu důkladně. A k tomu mi má pomoci, že se budu každý den dělit o svoje očistné zážitky. Protože i když se mi nechce se vzdávat věcí, jako je třeba voňavý černý kafe, vím, že když to měsíc vydržím, bude mi mnohem líp. A do dalšího roku svého života vstoupím svěžím krokem. A abych vydržela, pořídím si k celému procesu svědky. Těmi jste vy.

Vzhůru k čistému jídlu!