Očista není očistec: Den první

Než vám začnu vyprávět o svém prvním čistém (no, ehm, rádoby čistém) dni, musím uvést naprosto zásadní informaci, co se stane, když po detoxu začnete znova jíst „normálně“, byť zdravě.

O to totiž v tomhle systému jde – když vyloučíte všechny potenciální škodliviny a alergeny (lepek, mlíko, vejce, atd.), strávíte bez nich měsíc a pak je zařadíte zpět, tak, pokud máte nějaký drobný, i když třeba opravdu nepatrný, zdravotní problém (jako třeba já s mojí atakovanou štítnou žlázou), začnou se dít divy.

(A to nechtějte, abych vám vyprávěla, co se stane, když si na vyčištěný trávicí trakt dáte hamburger z nejmenovaného řetězce rychlého občerstvení. Jen tak, na zkoušku.)

Stane se totiž to, že vaše tělo na složky potravy, které nemá tak docela v lásce, začne reagovat mnohem důrazněji. A tak si všimnete věcí, kterých byste si za normálního běhu nevšimli. Jako že třeba po lepku se vám nafoukne bříško jako nějakýmu podvyživenýmu chuďátku z Afriky a po kravským mlíku máte žaludek jak vlk těsně před tím, než spadnul do studny (ten od Karkulky, samozřejmě).

Tak na tohle jsem přišla já. (To jsou ty klidnější příznaky.)

Zajímavý je, že když budete zdravou výživu soustavně porušovat (jako poslední dobou já), můžeme se vám klidně stát, že najednou (po několika pokusech) zase sníte sýrovou pizzu a ani nemrknete. Někomu to může připadat jako žádoucí stav, mně tak docela ne.

A proto jsem tady, na startovní čáře v první den.

Jak to šlo?

Ráno jsem, přežraná z dozvuků svatby (večer jsem do sebe ještě rychle nasoukala kus svatebního dortu, protože jsem věděla, že by – v ideálním případě – měl být můj poslední do konce života), nevěděla co se sebou. To je totiž další krásnej vedlejší efekt detoxu a čisté stravy vůbec – když jím „čistě“, vždycky přesně vím, na co mám chuť. Když jím jako čuně (a nemusí to být extrém, stačí, když si dám ráno něco malého sladkého), celej den chodím jak nenažranej loveckej pes a nevím, co bych. Nemusí mě ani honit mlsná, spíš fakt nevím, co tělo chce.

Tak to se mi stalo první den ráno. Naštěstí, protože už mám za sebou rok zdravé stravy, mám doma širokou nabídku věcí (dobrých!), které se mají snídat, pokud chcete snídat zdravě. Volba proto padla na jáhlové müsli s malinami a vlašskými ořechy, zalité sójovým „mlékem“.

Ráno piju fenyklový čaj, protože a) má sladkou chuť a tak mě trochu rozproudí a b) pomáhá trávení. Černý a zelený čaj jsem si víceméně odvykla pít před rokem a až na výjimečné případy si je nedávám vůbec (kromě Srí Lanky, samozřejmě, ale tam zas překvapivě povětšinou vařili hnusný kafe). Ovšem úplně nejlepší je Pukka Detox bio bylinný čaj z anýzu, fenyklu a kardamom a kdybyste někdo věděl, kde se (jestli se) dá tahle kombinace koupit někde u nás, budu šťastná jako blecha.

Když už jsme u toho pití, lidi se mě občas ptají, co piju, když nepiju limonády, klasický čaje, ledový čaje a tak. Přes den piju různý bylinkový čaje v kombinacích rakytníku, máty, pomeranče, černého rybízu, případně dalších bylin (povětšinou z Apotheke). A když si chci udělat fakt radost (takže aspoň jednou denně), dávám si Yogi Tea v příchuti Choco nebo Choco Chilli.

Co se týče jídla, první den probíhal celkem hladce. Tím, že nejsem zvyklá jíst už moc sacharidů, tak mě žádný urputný hlad nepostihl. Jen jsem trošku ulítla po obědě, kdy jsem si koupila ledové cappuccino se sójovým mlékem, které v sobě mělo cukr (radši jsem se ani nedívala kolik, ale nijak extrémně sladký nebylo).

Navečer jsem po příchodu domů ještě zhřešila hrstí kukuřičných lupínků (opravdu jen z kukuřice a bez éček, ale protože jsou smažené na oleji, o čistotě se dá výrazně pochybovat) s ajvarem (a tož to je zase zdravý dip, samá zelenina a aditiva žádná) a mááálinkou skleničkou rychnovského Kaštanu, co jsme dostali jako výslužku ze svatby a co je vlastně skoro bio pivo.

No. Tak to beru jako přípravnou fázi, že.

Uvidíme zítra.