Omeleta pro mého muže

Pokaždé, když si dělám tuhle omeletu, která je hrozně dobrá a nevídaně rychlá na přípravu (a vlastně taky moc zdravá), můj muž - který je už tou dobou po večeři - mi kouká přes rameno ve chvíli, kdy ji nechávám sklouznout z pánve na talíř a pokaždé mi říká: "Jak to, že máš vždycky k večeři tak hezký věci?"
Ona je totiž na pohled fakt krásná, zvlášť, když máte domácí vajíčka a vybarví se vám hezky do žluta.


A protože je tak moc jednoduchá, přináším návod, aby si i můj nekuchař mohl připravit hezkou večeři, když nejsem doma.



Základní recept pro jednoho strávníka:

• 2 vejce
• 1 rajče
• sůl, pepř dle chuti
• menší hrst čerstvých lístků bazalky (nebo petrželky, nebo koriandru)
• lžíce olivového oleje

Na menší pánvičce rozehřejte lžíci olivového oleje. Gril v troubě rozpalte na 200°.
V misce nebo větším hrníčku vidličkou rozšlehejte 2 vejce, přidejte 1 rajče nakrájené na kostičky (cca 1x1x1cm), vmíchejte bylinky a osolte a opepřete by voko (spíš míň než víc).

Směs nalijte na pánev, smažte asi 3 minuty. Pak přendejte do trouby (v pánvi) a pod grilem nechte asi dalších 5 minut, aby se zapekla i seshora.

Hotovo!

Minule jsem měla rozdělanou konzervu tuňáka a ten se taky moc osvědčil, takže klidně do směsi můžete přimíchat jednu lžíci odkapaného tuňáka (to jsou na fotce ty kousky).

Variací je plno, ale pro mě je chuť zapečených čerstvých rajčat a bazalky bez žádných dalších maškarád prostě ta nej.

Dobrou chuť!

 

Očista není očistec: Ručník do ringu (nebo nový začátek?)

Tak nevím. Minulý příspěvek jsem zakončila tak optimisticky, a pak jsem odjela na služební cestu, kde jsem si v rámci bufetu k obědu dala šunku, bramborový salát a fakt vynikající tiramisu (v takových těch maličkých plastových mističkách)... Následoval víkend u rodiny se dvěma guláši (s knedlíkem), no a ten následující víkend se tak nějak vezl nahoru dolů spíše v pokusech a záchvěvech jíst opravdu OPRAVDU čistě.
Nemyslete si, že jsem do sebe cpala dorty a uzený, vůbec ne, ale prostě očista nebyla 100%. Hlavně, že jsem se minule bila v prsa, že tu ze sebe nebudu dělat blbce!
Je to pro mě velký podnět pro zamyšlení - kdy nastávají momenty, kdy "povolím"? A jak se jim vyhnout?
Mám soukromý tip na to, že si nechystám svačinky a jím málo zeleniny. Pak mě honí mlsná a snadno podlehnu nástrahám.
No nic, nezbývá mi, než začít znovu a lépe! Jen si už nejsem jistá, jestli si po aktuálním ztroskotání chci "honit triko" v přímém přenosu.
Do té doby slibuju, že určitě přihodím nějaké recepty. Třeba na úžasná (a úžasně rychlá) rajčata s fetou a petrželkou.

PS: Nějak mi hapruje vkládání komentářů, ale když se vám zadaří, budu se těšit na zprávy od vás.

Očista není očistec: Den sedmý až devátý

Po dovolené, která byla opravdu "dovolená", alespoň co se jídla týče, jsem svědomitě zpátky.
Musím se pochválit - tady je moje bilance:

• Cukr - žádný (i když, abych se přiznala, včera do karbanátků jsem použila dvě lžíce rajčatového protlaku, který byl dochucený cukrem; není to ideál, ale podle mě ani žádný drámo)
• Mouka - žádná
• Obilniny s lepkem - žádné
• Všechna nezdravá „éčka“ - skoro; včera jsem neodolala a dala si večer jako "chuťovku" tři plátky tyrolského špeku, který byl samozřejmě s dusitanovou solicí směsí a s dusičnanem draselným. Prý bez nich nejde dělat uzeniny. A proto se nemají jíst!
• Uzeniny - no, vždyť to říkám
• Mléko a mléčné výrobky - kousíček fety - hned vysvětlím, jak to mám s mlíkem
• Vejce - jo a taky vysvětlím
• Alkohol - ne. Ha!
• Kofein a tein - mnooo... kafe byly...

A jak je to s těmi spornými položkami? Věc se má totiž tak, že základní detoxikační doporučení, které jsem dostala loni, má na seznamu "zakázaného ovoce" ne ovoce, ale právě výše uvedené. Letos jsem ale byla ještě na vyšetření pomocí přístroje bicom (biorezonanční diagnostika a následná léčba) a tam se mi potvrdilo, co jsem tušila, tedy že lepek a kravské mléko mi nedělají dobře (všechny složky mléka, ne jen laktóza) a k tomu taky sója (což jsem úplně netušila, zas tak moc jsem ji nejedla, ale do kafe jsem si dávala sójové mléko a přišla jsem docela na chuť tempehu). Naopak můžu vejce a z obilnin taky oves (i když v něm by, pokud jsem si to správně nastudovala, neměl být lepek). No a protože sója má hodně bílkovin, nahrazuju ji vejci, které je mají taky, že. Feta je z ovčího a kozího mléka, takže ji vlastně taky můžu bez výčitek. Jo, a navíc - nechápu proč - můžu máslo! Sice nevím, na co bych si ho namazala, ale ráda si ho dám třeba do pyré (poslední dobou mám ráda dýňovo-bramborové). 

Je to trochu věda, ne?

Když vám vyjmenuju, co jsem měla dobrého, uvidíte, že se vlastně nijak neomezuju. Na sváču jablka a hroznový víno, k obědu tresku na šalvěji s bramborovou kaší, pho bo (libový hovězí maso, rýžový nudle) a karbanátky s tymiánem a jalapeňos s dýňovo-bramborovým pyré (s máslem). Večer omeletu a salát s uzeným lososem.

Tak jakýpak omezování, žejo?

Jen tím kafem si pořád dělám radost (když ono na bicomu vyšlo, že mi nijak nevadí...)

Musím říct, že i kdyby moje detoxikační blogování nikdo nečetl, mně pomáhá vědomí, že se "musím" tady přiznat - přece ze sebe nebudu dělat blbce...

Očista není očistec: týden druhý...

... který se vůbec nemůže počítat.
Odjeli jsme totiž na dovolenou do země hojnosti, zejména co se týče dobrot jako jsou tzatziky, souvlaki, mousaka, a tak dále.
Na začátku týdne jsem se celkem držela, co se týče poměru zelenina (hodně) - bílkoviny (dost) - sacharidy (ani ne tak moc). Dopřávala jsem si ale pivo a víno. A v druhé polovině týdne už (asi zabral dovolenkový režim, prostě to s tou mojí vůlí fakt není nic moc) došlo na nanuky a na lívance s nutelou k snídani. (Ha!)
Řekla bych "ach jo", kdybych to všechno nespořádala při plném vědomí. Litovat můžu maximálně váhu, která po mém návratu smutně zapraskala. A tak mám novou hodnotu n, od které snad budu v následujících týdnech odčítat.

Nu, stravovací krize dosáhla svého vrcholu (po nadějném prvním pokusu) a o to větší je motivace začít v novém týdnu lépe a zdravěji. A hlavně - znovu dokázat sobě (a potažmo vám), že očista opravdu není očistec a stojí za to!

Očista není očistec: Den druhý až šestý

Dostávám se konečně k tomu, srhnout první týden. Byl to týden náročný, ne kvůli jídlu, ale kvůli práci. Proto mám na účtě několik zásadních dietetických prohřešků:

• Místo toho, abych přestala pít kafe, pila jsem až 3 hrnky denně. V úterý kvůli tomu, že mě "latentně" bolela hlava (z takové latentní bolesti se někdy může vyklubat třídenní úporná bolest, ale černý kafe po ránu mi občas pomůže, jako naštěstí tentokrát). Takže žádný postupný snižování příjmu kofeinu během prvních tří dní, jak můj dietetický plán doporučuje, snad až dneska, šestý den (to už mám za sebou zas jen jeden hrnek, ale zato teď zrovna popíjím černý čaj, protože i když bych šla nejradši spát, nesmím).
• Dva večery jsem si dala k večeři víno (rosé). V úterý jen tak deci na chuť, ve čtvrtek asi tři deci. Prostě stres v práci, co dodat? 
• V pátek jsem snídala o půl šesté ráno (banán s mandlovou pastou - o ořechových a mandlových pastách jindy, protože je to úžasná věc a zaslouží si více místa) a pak jsem 12 hodin nejedla. Nějak nebyl čas a prostor a vůbec. Takových dní mám pár do roka, ale není se čím chlubit. Když už jsem se najedla, byl to výborný salát z Marks&Spencer s rýží, polníčkem, krevetami, a mangem... mno, jenže mi to v M&S nedalo a když už jsem celý den trpěla (já totiž ani nějak nestihla mít hlad, ale normální je trpět, když člověk 12 hodin nejí, ne?), "odměnila" jsem se cheescakem s belgickou čokoládou, který prodávají po jednotlivých štráfcích - ráda bych zdůraznila, že mi přišel fakt hodně sladký, ovšem snad netřeba dodávat, že jsem ho snědla tak jako tak.
• A když už se přiznávám ke sladkému, musím se přiznat taky ke středečnímu "výpadku", kdy jsem zbouchla ještě kousek svatebního dortu a malinký svatební koláček... nebo dva...

Ke všem svým prohřeškům mám jediný komentář - nejlepší je doma v ledničce a ve spíži nemít nic, co vás svádí! Je to totiž ve výsledku úplně zbytečné. Jen se to kolikrát v domácnosti o dvou a více členech, kdy ne všichni ujíždějí na čistém jídle, moc nedá. O to pevnější pak člověk musí mít vůli a musím říct, že po roce, co jím jinak, už většinu času svému "panu domácímu" nezávidím, co do sebe pere (pokud zrovna nevařím). Jen někdy to prostě ujede.
Na druhou stranu jsem si při obědě statečně řekla o neslazený ledový čaj (taky jsem se totiž mohla tvářit, že už to mají připravené přímo s cukrem a nezeptat se, že jo) a odmítla jsem nabídku sušenky. Musím se trochu pochválit.

Moje hlavní chody přes týden byly víceméně čisté, zdravé a vyvážené. Jedla jsem irish stew, ze které jsem vylovila jehněčí a z brambor udělala úhlednou hromádku, kterou si v restauraci odnesli zpět, rajčatovou omáčku s tuňákem a hrstí majoránky jsem si dala k večeři s bezlepkovými nudlemi (protože po cvičení se tělo hlásilo o sachry) a druhý den k obědu se zeleným salátem, ve čtvrtek jsem ještě v 7 hodin ráno vařila oběd - vepřový plátek potřený harissou s dýňovým pyré... jen ten pátek jsem nějak prokoučovala. A protože mám ve svém dietetickém plánu výměnu soji (která se běžně doporučuje, ale já bych ji neměla) za vejce (které se naopak běžně vylučují kvůli potenciální nesnášenlivosti, ale mně problém nedělají), užívám si ke snídani nebo k večeři, když se mi nechce nic jiného vymýšlet, omeletky (jedno vejce, rajče na kostičky, čerstvá bazalka, sůl, pepř - the best!).

Odměnou mi bylo, že když jsem si dneska na obědě dala - neprozřetelně - vepřové na paprice s rýží (nevím, co mě to popadlo), i když jsem snědla hlavně maso s trochou omáčky a rýže, pěkně jsem se následně zapotila. Pro mě je to dobré znamení, že se tělo čistí a už se odmítá vypořádat se vším, co jsem do něj schopna vpravit, a navíc, s mojí ne vždycky silnou vůlí, mi to pomáhá, protože najednou nejen že nemůžu, ale už ani nechci, protože mi pak prostě není dobře.

Uvidíme, jak to půjde další týden! Rozhodně očekávejte zábavné historky...

Očista není očistec: Den první

Než vám začnu vyprávět o svém prvním čistém (no, ehm, rádoby čistém) dni, musím uvést naprosto zásadní informaci, co se stane, když po detoxu začnete znova jíst „normálně“, byť zdravě.

O to totiž v tomhle systému jde – když vyloučíte všechny potenciální škodliviny a alergeny (lepek, mlíko, vejce, atd.), strávíte bez nich měsíc a pak je zařadíte zpět, tak, pokud máte nějaký drobný, i když třeba opravdu nepatrný, zdravotní problém (jako třeba já s mojí atakovanou štítnou žlázou), začnou se dít divy.

(A to nechtějte, abych vám vyprávěla, co se stane, když si na vyčištěný trávicí trakt dáte hamburger z nejmenovaného řetězce rychlého občerstvení. Jen tak, na zkoušku.)

Stane se totiž to, že vaše tělo na složky potravy, které nemá tak docela v lásce, začne reagovat mnohem důrazněji. A tak si všimnete věcí, kterých byste si za normálního běhu nevšimli. Jako že třeba po lepku se vám nafoukne bříško jako nějakýmu podvyživenýmu chuďátku z Afriky a po kravským mlíku máte žaludek jak vlk těsně před tím, než spadnul do studny (ten od Karkulky, samozřejmě).

Tak na tohle jsem přišla já. (To jsou ty klidnější příznaky.)

Zajímavý je, že když budete zdravou výživu soustavně porušovat (jako poslední dobou já), můžeme se vám klidně stát, že najednou (po několika pokusech) zase sníte sýrovou pizzu a ani nemrknete. Někomu to může připadat jako žádoucí stav, mně tak docela ne.

A proto jsem tady, na startovní čáře v první den.

Jak to šlo?

Ráno jsem, přežraná z dozvuků svatby (večer jsem do sebe ještě rychle nasoukala kus svatebního dortu, protože jsem věděla, že by – v ideálním případě – měl být můj poslední do konce života), nevěděla co se sebou. To je totiž další krásnej vedlejší efekt detoxu a čisté stravy vůbec – když jím „čistě“, vždycky přesně vím, na co mám chuť. Když jím jako čuně (a nemusí to být extrém, stačí, když si dám ráno něco malého sladkého), celej den chodím jak nenažranej loveckej pes a nevím, co bych. Nemusí mě ani honit mlsná, spíš fakt nevím, co tělo chce.

Tak to se mi stalo první den ráno. Naštěstí, protože už mám za sebou rok zdravé stravy, mám doma širokou nabídku věcí (dobrých!), které se mají snídat, pokud chcete snídat zdravě. Volba proto padla na jáhlové müsli s malinami a vlašskými ořechy, zalité sójovým „mlékem“.

Ráno piju fenyklový čaj, protože a) má sladkou chuť a tak mě trochu rozproudí a b) pomáhá trávení. Černý a zelený čaj jsem si víceméně odvykla pít před rokem a až na výjimečné případy si je nedávám vůbec (kromě Srí Lanky, samozřejmě, ale tam zas překvapivě povětšinou vařili hnusný kafe). Ovšem úplně nejlepší je Pukka Detox bio bylinný čaj z anýzu, fenyklu a kardamom a kdybyste někdo věděl, kde se (jestli se) dá tahle kombinace koupit někde u nás, budu šťastná jako blecha.

Když už jsme u toho pití, lidi se mě občas ptají, co piju, když nepiju limonády, klasický čaje, ledový čaje a tak. Přes den piju různý bylinkový čaje v kombinacích rakytníku, máty, pomeranče, černého rybízu, případně dalších bylin (povětšinou z Apotheke). A když si chci udělat fakt radost (takže aspoň jednou denně), dávám si Yogi Tea v příchuti Choco nebo Choco Chilli.

Co se týče jídla, první den probíhal celkem hladce. Tím, že nejsem zvyklá jíst už moc sacharidů, tak mě žádný urputný hlad nepostihl. Jen jsem trošku ulítla po obědě, kdy jsem si koupila ledové cappuccino se sójovým mlékem, které v sobě mělo cukr (radši jsem se ani nedívala kolik, ale nijak extrémně sladký nebylo).

Navečer jsem po příchodu domů ještě zhřešila hrstí kukuřičných lupínků (opravdu jen z kukuřice a bez éček, ale protože jsou smažené na oleji, o čistotě se dá výrazně pochybovat) s ajvarem (a tož to je zase zdravý dip, samá zelenina a aditiva žádná) a mááálinkou skleničkou rychnovského Kaštanu, co jsme dostali jako výslužku ze svatby a co je vlastně skoro bio pivo.

No. Tak to beru jako přípravnou fázi, že.

Uvidíme zítra.

Očista není očistec: Den nultý

V létě loňského roku se mi změnil svět. Můj svět se totiž, pokud jste to ještě nepochopili, z velké části točí kolem jídla. (Poslední dobou se například všechny naše výlety jen tak mimochodem stávají gastrovýlety. Prostě někam jdeme nebo jedeme a kromě toho, že si užíváme přírodu/památky/město/moře (nehodící se škrtněte), zajímá nás, co mají dobrého, ne-li nejlepšího.)

Ale abych moc neodbočovala: Loni na jaře, s BMI indexem za hranicí nadváhy, špatnou pletí, s minimem energie, návaly zlosti a kily, která ani přes hodiny cvičení a pohybu obecně nešla dolů, jsem dorazila k paní doktorce Elekové (kterou tímto vřele doporučuju) s dotazem, jestli je opravdu nutné čekat, až mi přestane pod náporem protilátek fungovat štítná žláza, jak tvrdí endokrinolog, nebo jestli se s tím náhodou nedá něco dělat. Přece se ty protilátky netvoří jen tak, ne?

U paní doktorky se taky všechno točí kolem jídla. Alespoň mám ten pocit. Po rychlé kontrole, co jím (no, přeci samý zdravý věci: chleba se sýrem, těstoviny, zeleninu a pečivo, zase chleba, občas maso), bylo jí – a najednou i mně – jasné, že s mým jídelníčkem je něco zásadně v nepořádku.

Co s tím?

Začít úplně od začátku.

Třeba u doporučené literatury. Jak „čistě“ jíst se dočtete v tlusté bichli Nourishing Traditions: The Cookbook That Challenges Politically Correct Nutrition and the Diet Dictocrats od Sally Fallon. Najdete tu recepty, stručné a jasné informace, proč to které jídlo pomáhá nebo škodí a plno dalšího. Jak si jídlo užívat se pak dočtete u Mireille Guilian v knížce Francouzky netloustnou – nebo můžete zkusit vařit a jíst přímo jako ony podle Francouzky netloustnou: Kuchařka (doporučuju koupit jen kuchařku, kde je i základní vyprávění z první knížky).

Nu, pojala jsem to vědecky a začetla se. Ořechy jsou významným zdrojem bílkovin? A luštěniny taky??? A bílkovin se nedá přejíst? Dozvěděla jsem se plno věcí, které mi – byť to zní jako klišé – otevřely docela nový pohled na jídlo.

Po vědecké části začala praxe. Podle plánu, který jsem od paní doktorky dostala, jsem na 4 týdny vypustila:

·         Cukr

·         Mouku

·         Obilniny s lepkem

·         Všechna nezdravá „éčka“

·         Uzeniny

·         Mléko a mléčné výrobky

·         Vejce

·         Alkohol

·         Kofein a tein

A to je jen výčet věcí, u kterých na první pohled (nebo na druhý v případě éček) víte, že je jíte. Pak jsou to takové záludnosti, jako fruktózový sirup, umělá sladidla (aspartame, sacharin, sukralóza, acesulfam-K), cukrové alkoholy (manitol, sorbitol, lactitol, xylitol, maltitol apod.), ztužené a rafinované tuky a oleje, no, a to je v základu asi všechno. Stačí?

Jaký je první výsledek?

První týden strávíte v obchodě s potravinami dvakrát více času než běžně, protože začnete důkladně pročítat všechny etikety. (Ano, blokujete uličky a ostatní kolem vás chodí a funí, že jim překážíte.) Zjistíte, že aditiva jsou všude. Když už se něco tváří zdravě, vsaďte se, že to má v sobě alespoň fruktózový (glukózo-fruktózový) sirup nebo přidaný cukr. Možná s překvapením zjistíte, že obyčejné věci (jako třeba levná hořčice) jsou kolikrát co do složení kvalitnější než jejich dražší a hezky vypadající sourozenci.

Od druhého týdne prolítnete už obchod rychlostí blesku, protože víte, že kromě regálu s ovocem, zeleninou a masem nemá vůbec cenu se kdekoli zdržovat.

Mnohem zajímavější ale je, co pozorujete na sobě.

A tím se konečně dostávám k tomu, proč jsme teď tady a spolu.

I když jsem loni začala jíst jinak a mnohem lépe, čas od času jsem si neodpustila tu nějakou sladkost, nebo dokonce bagetu, pařížský salát, nakládaný hermelín, prostě pěknou „prasárničku“. Poslední dobou toho ale bylo víc než dost a ručička váhy, která se za uplynulý rok usadila na celkem rozumné hodnotě, se pomalu zase začala šinout doleva, pleť se začala bouřit a tak vůbec jsem začala mít pocit, že takhle by to vypadat nemělo. Po několika měsících přemlouvání (k jarnímu detoxu, k letnímu, k předsvatebnímu) jsem se propracovala až k sestřině svatbě, tam do sebe naposled (a naschvál!) nacpala všechno, co bych neměla, a řekla si TAK DOST!

A protože mě baví si číst postřehy jiných detoxikářů a vůbec všech pošuků, kteří začali jíst jinak, řekla jsem si, že se taky podělím.

Z toho prvního, zásadního a zatím posledního detoxu si totiž jen pamatuju, že tělo upadlo do bezcukrového šoku. Ne, že bych jedla tolik sladkého, ale jak jsem už naznačila, sacharidů jsem jedla víc než dost. Být najednou bez chleba bylo šílený. Tři dny jsem měla hlad. V jednom kuse. Najedla jsem se a měla jsem hlad. Rvala jsem do sebe oříšky a mandle po hrstech, jen abych měla pocit, že nahrazuju milovanej chleba. Šli jsme na procházku a měla jsem pocit, že se moje tělo sžírá zevnitř, potila jsem se, chodila jak tělo bez duše, nemohla jsem vyšlápnout malej kopeček, hrůza a děs. V tu chvíli to byl tak trochu očistec.

První tři dny ale přešly a pak to najednou začalo být fajn. Nevím kdy (rozhodně ne po třech dnech), ale začala jsem rychle hubnout. Rozjasnila se mi pleť. Začala jsem mít plno energie a začala jsem běhat (a to jsem, prosím, běhání vždycky z hloubi srdce nesnášela!), a to tak vydatně, že jsem si vyběhala zánět šlachy v kotníku. No, s ničím se to nemá přehánět.

Bylo tam ale plno jiných, drobných postřehů, jako když vám najednou začne zelenina připadat opravdu sladká, zlepší se vám chuť a čich… a ty jsem si nikde nepoznamenala.

Takže tentokrát to vezmu důkladně. A k tomu mi má pomoci, že se budu každý den dělit o svoje očistné zážitky. Protože i když se mi nechce se vzdávat věcí, jako je třeba voňavý černý kafe, vím, že když to měsíc vydržím, bude mi mnohem líp. A do dalšího roku svého života vstoupím svěžím krokem. A abych vydržela, pořídím si k celému procesu svědky. Těmi jste vy.

Vzhůru k čistému jídlu!

  

Pancakes

... aneb jak už nesnídám (no, dobře, výjimečně si dám, ale jestli nemůžete lepek, vůbec to ani nečtěte).
Mouku bych neměla...
Kafe taky moc ne...
A ovocný šťávy, ty jediný jsem opravdu přestala pít.

Ale stejně ve mně ta téměř na den dva roky stará fotka vyvolává takový homy feeling...

Takže lívance:

• hrnek celozrnné mouky
• 1 vejce
• lžíce másla
• půl lžičky skořice
• půl hrnku másla
• lžičku kypřicího prášku
• javorový sirup na polití
• olej na smažení

Máslo dejte rozehřát na pánvičku. V misce smíchejte mouku s kypřicím práškem, přidejte vejce, přidejte mléko, dokud nebude mít těsto takovou polotekutou konzistenci (těžko se popisuje, nemělo by být úplně tekuté, jinak se vám z něj neudělají takové pěkné lívanečky, pokud tedy nemáte lívancovou pánev), vlijte rozpuštěné máslo, přimíchejte skořici (a pro své zdraví udělejte to, že nebudete sladit cukrem).

Na pánev nalijte tenkou vrstvu oleje a naběračkou nalévejte lívance o průměru asi 10 cm (ta konzistence chce trochu cvik, ale to vychytáte).

Smažte z obou stran asi 8 minut celkem.

Dávejte si s javorovým sirupem, a s malinovou marmeládou a jogurtem... Když už, tak už. A k tomu kafe s mlíkem. Jo!

Dobrou chuť všem bez alergií na jídlo.

Chřestí sezóna

Tohle není recept, ale jen fotolákadlo z archivu...
Steak z tuňáka, zelený chřest a pečené brambory... je jen málo věcí na světě, který jsou lepší...

Těstoviny se sladkou rajčatovou omáčkou (BLL)

Výjimečně vegetariánské a když bez laktózy, tak i bez většího množství bílkovin (jinak s parmezánem). Ale někdy má prostě člověk chuť na trochu prosluněné Itálie...

Na dvě porce budete potřebovat:

• 300 g cherry rajčat
• 1 středně velkou cibuli
• 2 lžíce olivového oleje
• česnek
• sůl
• pepř
• čerstvou petrželku
• bezlepkové nudle

Cibuli nakrájejte nadrobno, omytá cherry rajčata přepulte. Na hlubší pánvi rozehřejte olivový olej, přidejte cibuli, asi 1 minutu osmahněte za stálého míchání, přidejte cherry rajčata, ztlumte oheň a občas promíchejte. Mezitím si oloupejte stroužky česneku (dle chuti) a nasekejte na plátky. Když už jsou rajčata prohřátá a prosmažená a začínají mít omáčkovou konzistenci, přidejte česnek, a úplně nakonec nasekanou čerstvou petrželku (nejlépe hladkolistou, ale může být i kudrnka), čím více, tím lépe.

O nudlích už jsem psala v příspěvku o hovězích nudličkách, u mě vítězí tmavá rýže s prosem od king soba (ne, není to reklama, prostě jsem jich vyzkoušela hodně a tyhle jsou - pro moje chuťové buňky - nejlepší). Vařte max. 4 minuty.

Dobrou chuť, dejte vědět, jak vám chutnalo!

Hovězí nudličky se zeleninou (BLL)

Před rokem jsem sacharidy (hlavně chleba) vyměnila za bílkoviny - a to mě donutilo jíst víc ryb, víc luštěnin, ale dvakrát do týdne si určitě dám i červený maso, vepřový nebo hovězí.
Následující recept může být dobrá rychlá večeře pro deštivý den, jako je dneska - a zbytek si můžete vzít s bezlepkovými nudlemi druhý den na oběd (po vyzkoušení mnohých zejména od king soba u mě vyhrály ty z tmavé rýže s prosem - když je uvaříte opravdu jen 4 minuty, jsou krásně al dente a bez divné pachuti, ne jako mnohé hnusy s přídavkem bramborového škrobu).

Pro základní recept, který má mnoho mnoho obměn, budete na 2 porce potřebovat:

• 400 g hovězího zadního
• 1 větší cibuli
• polovinu brokolice
• 2 větší mrkve
• 4 žampiony
• česnek
• chilli papričky (čerstvé nebo sušené)
• pepř
• 3 lžíce olivového oleje
• 3 lžíce rybí omáčky

Nejdříve si nachystejte všechny suroviny. Hovězí nakrájejte na nudličky (1x1x5 cm), cibuli nasekejte na drobno, brokolici promyjte a rozeberte na malé růžičky. Mrkev ostrouhejte a nakrájejte na hranolky, žampiony lehce omyjte a nakrájejte na čtvrtinky. Česneku vezměte dle chuti a nakrájejte ho na plátky.

Na dostatečně velké pánvi rozehřejte olivový olej, přidejte nasekanou cibuli, česnek a chilli papričky (nadrcené nebo nakrájené nadrobno, když jsou čerstvé). Asi minutu smažte, pak přidejte maso, osmahněte po všech stranách, aby se zatáhlo, přidejte mrkev a brokolici, přilijte rybí omáčku a za víceméně stálého prohazování smažte asi 10 minut. Pak přidejte žampiony a smažte ještě asi dalších 10 minut (může být i míň, když budete mít pocit, že už je maso hotové). Nakonec můžete dle chuti připepřit.

Dobrou chuť a dejte vědět, jestli vám chutnalo!

Hovězí můžete klidně nahradit vepřovým, hovězí vždycky bude trochu tužší.

Oříškový koláč z čokoládové pěny s přiopilými hruškami (BLL)

Přijala jsem výzvu upéct bezlepkový moučník (samozřejmě takový, který by byl hoden mé pověsti). Chvíli jsem si hrála s hříšnou myšlenkou prostě do nějakého klasického receptu narvat bezlepkovou mouku, ale tak nějak jsem k tomuhle řešení pociťovala výrazný vnitřní odpor.
Hlavou se mi honila představa čokolády a ovoce... Vzpomněla, že v mém chocolate mousse cake taky není mouka, a někdy v ten moment mi pan google přihrál tenhle recept z BBC - flourless chocolate and pear cake.
A bylo jasno.
Recept je upraven trochu po česku (po moravsku).

Budete potřebovat:

• 3 vejce
• 85 g másla
• 85 g hořké čokolády (já mám nejradši naše bio, která v sobě nemá nic, co by do čokolády nepatřilo, a zároveň vám neudělá díru do kapsy)
• 85 g třtinového cukru
• 85 g lískových oříšku (můžou být neloupané)
• špetku soli do sněhu
• 3 hrušky
• slivovici
• půl lžičky mletého kardamomu

Troubu si předehřejte na 180°.

Oloupejte hrušky, vykrájejte jim jádřince, nakrájejte je na osminky, dejte do rendlíku a povařte s trochou slivovice (asi 10 minut).

V nerezové misce nad rendlíkem s vodou rozpusťte čokoládu s máslem. Promíchejte do hladka a přidejte asi 3 lžíce ze slivovice, která vám zbyde od hrušek.

Oddělte žloutky od bílků a žloutky ušlehejte s cukrem do pěny (šlehačem vám to bude trvat asi 3 minuty).

Ušlehejte bílky na pevný sníh (se špetkou soli). 

Oříšky nasekejte nadrobno v robotu (je zbytečné je mlít úplně na jemno) Nasekané oříšky přidejte do čokoládové směsi, přimíchejte pěnu ze žloutků s cukrem a ve velké míse velmi velmi opatrně po třech dávkách vmíchejte sníh. Když sníh moc rozmašírujete, s koláčem si budete maximálně chodit házet jako s frisbee. Jak na sníh najdete třeba u knedlíků ke svíčkový.

Dno formy na dort pokryjte pečicím papírem, kolem krajů ostřihněte a boční část formy připevněte přes papír tak, aby okraje koukaly. Boky formy zevnitř jen trochu umastěte máslem. Těsto vlijte do formy, dejte na 10 minut do trouby a až po asi 10 minutách přidejte hrušky, nespadnou tolik dolů.

Nebojte se, že koláč moc nevyskočí, je to normální (když není mouka ani kypřicí prášek). I tak bude mít příjemnou konzistenci. 

Pečte 40 minut a i podle diskutujících pod původním receptem nechte vychladnout v troubě (nejlépe tedy bude, když troubu už po 35 minutách vypnete a koláč v ní necháte až do vychladnutí trouby). Tím si pojistíte, že vám ještě na úplný konec nespadne.

Dobrou chuť, doufám, že se povede! Dejte vědět...

Šťavnaté citrusové kuře, pečený česnek a šťouchané brambory (BLL)

Vzdala jsem veškerou naději, že se mi podaří ještě někdy pravidelně bloggovat, navíc to poslední dobou vypadalo, že už snad ani nebudu pořádně vařit!
S dnešním deštivým počasím mi to ale nedá, a tak prezentuju jeden včerejší, jeden dnešní a možná i několik docela starých receptů.

Kuře je recept staronový, pro jarní detox s jarními bylinkami zpoza okna jako dělaný.
Na dvě porce budete potřebovat:

• 2 ks kuřecích prsou
• 3 lžíce olivového oleje
• šťávu z 1 citronu
• šťávu z 1 pomeranče
• hrst čerstvých bylin - co máte rádi (moje volba: hladkolistá petrželka, tymián, bazalka, oregano, trocha koriandru)
• sůl a pepř

Troubu předehřejte na 200°. Kuřecí prsa dejte do zapékací misky, polijte olivovým olejem, osolte, opepřete, zalijte šťávou z citronu a z pomeranče (přidejte i dužninu, co vám zbyla), posypte bylinkami, zakryjte pokličkou od zapékací misky nebo alobalem, strčte do trouby. Jednodušší to už ani být nemůže.

Pečte cca 30 min na 200°, pak snižte teplotu na 150° a do trouby přidejte česnek na dalších 45 min.

Pečený česnek už jsme někde měli, ale opakování je matka moudrosti, takže:

Vezměte celou paličku česneku, seřízněte vršek tak, aby vám koukaly aspoň částečně vnitřky jednotlivých stroužků, nalijte na paličku asi 1 lžičku olivového oleje, zabalte do alobalu, pečte (viz výše). Na jednu osobu jeden česnek. Pečený česnek vymáčknete úplně jednoduše ke kuřeti (v tomto případě; jinak je to výborný doplněk v podstatě k čemukoli).

A ještě lactose-free šťouchané brambory:

Uvařte brambory dle běžného postupu (proces urychlíte, když je nakrájíte na malé kostičky o hraně tak 1,5 cm) s kmínem a solí. Oloupejte si cibuli (spíš víc než míň, na dvě porce brambor klidně 4 střední cibule), nakrájejte na drobno, na asi 3 lžících olivového oleje osmažte dozlatova a prošťouchejte s uvařenými bramborami.

A je to. Luxusní a easy-peasy (lemon-squeezy)!

Dobrou chuť a dejte mi vědět, jestli vám chutnalo.